Škola

Ze školní kroniky

V roce 1901 přišel na naší školu nový mladý učitel Rudolf Mates. Osobnost učitele Matese  je mimořádná. Ve  Slovníku  čs. výtvarných umělců se o něm píše: Byl učitelem Měšťanské školy v Čáslavi, v malířství byl autodidaktikem. Ilustroval mnohé knihy pohádek, některé byly přeloženy do angličtiny. Svými díly zastupoval výtvarné  umění v knižní grafice na mezinárodních výstavách v Ženevě, Bazileji  a v Chicagu. Byl krajinářem, vytvořil mnoho olejů a pastelů. Pro čáslavskou školu vytvořil nástěnné pohádkové obrazy. Soubory svých obrazů vystavoval v Čáslavi. Některá jeho díla jsou umístěna v depozitáři čáslavského muzea.

V Opočnici,  i když sem přišel jako dvaadvacetiletý podučitel a s přestávkami, kdy různě suploval na okolních školách, v Městci Král., v Podmokách a jinde, zde působil téměř  pět let, po sobě zanechal některá svá díla, která můžeme dodnes vidět. Je to 14 obrazů křížové cesty v našem kostele. Dále obrazy starých opockých škol, ve škole pak celou řadu obrazů sloužící výuce. Pro ochotníky namaloval jeviště a kulisy a sám  pak velice přispěl k povznesení ochotnického divadla, jak se píše v kronice Hospodářsko čtenářské besedy.    

Pátrání po minulosti naší obce nás zavedlo do Státního archivu okresu Nymburk v Lysé nad Labem. Tam kromě jiných dokumentů je uložena Školní kronika, kterou založil roku 1893 řídící učitel František Šorm.

Na začátku  kroniky  popisuje historií obce a opockého školství. Snad ještě malý dodatek ke stavbě školy. Plány na školu zhotovil arch. Ant. Bartl. Neuvěřitelné je, že základní kámen byl položen 24. března 1890  a  30. srpna  byla stavba odevzdána a 3. září 1890 byla vysvěcena  P. Procházkou  farářem z Vrbice.  Učit se začalo 2. října, protože nebyl včas dodán nábytek do tříd.

Roku 1892 odešel do penze řídící  Fr. Žák , který zde učil 27 let, to je od roku 1865. Zemřel v Opočnici v čp. 45 ve věku  78 let  26. března 1908.

Za něho nastoupil  v r. 1893  Fr. Šorm, který na zdejší škole  působil do r. 1905.

Učitelé  se velice věnovali nejen škole,  ale působili  i na společenský život v obci. Byli zakladateli různých spolků, knihoven, ochotnického divadla, pomáhali občanům se sepisováním různých listin,  působili v obecních výborech, většinou jako zapisovatelé. 31.12.1900 bylo sčítání lidu provedené učiteli: Šormem, Moravcem, Tlapákem a Fidrmucem. Opočnice tehdy měla 914 obyvatel, z toho 431 mužů a 483 žen.

Roku 1904 bylo velké sucho, napsal do kroniky učitel  Šorm. Obilí předčasně dozrálo, řepa a brambory  nenarostly, velice stouply ceny . Metrák pšenice  stál  23 Korun rakouských, žito

stálo 15,40 K , ječmen 18 K, 1 kg mouky pšeničné 40 hal., 1 kg cukru 78 hal, 1 l mléka 18 –20 hal, 1 kg másla, 2,5 K . Zlevnilo maso, hovězí stálo 1 kg 1,30 K, vepřové 1,60 K.            

Naše škola má jeden primát na Poděbradsku, jako první zde byla založena Lidová škola hospodářská  v roce 1897. Jejím cílem bylo vnésti pokrok a poznání mezi mládež rolnickou a učiti jak zaváděti nové poznatky do zemědělství. Do školy docházeli rolničtí synkové ze širokého okolí. Bývalo jích i přes padesát. Škola byla 1-2 krát týdně, převážně v zimních měsících. Později to byla tzv.. Pokračovací škola, která se udržovala až do konce II. sv. války, to už do ní chodila i děvčata. Škola nahrazovala učňovské školy běžné pro řemeslníky.

V kronice je také poznámka , že pan František Vrbenský daroval škole bustu Jana Amose Komenského.

Zajímavě jsou popisovány různé školní akce z přelomu století. Téměř každoročně byl podnikán výlet na Voskovrch dnes Oškobrh (r. 1878 a další), v té době les nebyl ohrazen, někdy se chodilo také  do Žehuně a na Kozí hůru. V roce 1910 se uskutečnil dvoudenní výlet 60ti dětí se svými učiteli do Prahy. Podle popisu  v kronice, za ty dva dny, děti  viděly snad všechny pamětihodnosti Prahy. V roce 1911 byl školní výlet do Prachovských skal.

Školní rok pravidelně začínal slavnými službami Božími v kostele ve Vrbici, později už někdy také v novém kostele v Opočnici. Evangelické děti chodily do kostela do Velenic.

Každoročně se též oslavovaly narozeniny Jeho veličenstva, a tak v r.1900 se píše:

Oslava 70 letých narozenin Jeho Veličenstva

Dle daného nařízení ze dne 1. září 1900 č. 2943, týkající se oslavy 70 letých narozenin Jeho c.a k. Apoštolského Veličenstva, stanoven v domácí poradě, za tím účelem svolané, program celé slavnosti. Správa školy rozeslala písemná pozvání místní školní radě a obecnímu výboru.

Dne 25. září 1900 se zúčastnila veškerá školní mládež, v průvodu a sboru učitelského slavných služeb Božích ve Vrbici. Po navrácení do školy shromáždila školní mládež se svými učiteli v 1. třídě, k tomu účelu vyzdobené. Školní budova ozdobena prapory říšským i zemským. Řídící učitel  ve slavnostní řeči vylíčil celý blahodárný život Jeho Veličenstva, aby v mládeži školní, city lásky, oddanosti a věrnosti k Jeho Veličenstvu vzbuzeny byly. Žáci i žákyně přednesli příležitostné básně a několik obrázků ze života Jeho Veličenstva. Na konec provolána  „Sláva“ a zapěna „Rakouská národní hymna“

Vítání Jeho Veličenstva v Libici  

Ve čtvrtek dne 21. června 1906 jel zdejším  školním okresem Jeho Veličenstvo císař a náš král František Josef I. na výstavu do Liberce. Dle upozornění c.k. okresního hejtmanství v Poděbradech dostavil se zdejší učitelský sbor se 162 dětmi svátečně oděnými a běločervenými praporečky opatřenými do nádraží Libického, kam na třech zelení a květinami ozdobených vozech se jelo. K uvítání Jeho Veličenstva, jemuž při volném projíždění nádražím, děti mávajíce praporky a provolávajíce „sláva“.

V roce 1906 chodilo do školy 251 dětí.

60 let panování Jeho Veličenstva

Dne 2. prosince 1908 se konala jubilejní slavnost na počest panování Jeho Výsosti, po slavných Bohoslužbách ve Vrbici, se žactvo se svými učiteli shromáždilo ve třídě, která byla vyzdobena zelení, prapory a historickými obrazy. Zvlášť nádherně byl okrášlen obraz Jeho Veličenstva visící uprostřed, zeleným věncem v podobě srdce. Přítomno bylo obecní zastupitelstvo se starostou Janem Fialou, místní školní radou a rodiči dítek. Slavnost školní zahájena zapěním chorálu „Otče náš, milý Pane“. Poté slavnostní projev ve verších přednesl říd.uč. Vodák.

V roce bylo 269 dětí,    učitelé: říd. uč. Josef Vodák, Jan Urbánek, Ant. Janelová, Cyril Kozák, industrální uč. Žáková.

V roce 1912 bylo 259 dětí - učitelé: říd.uč. Jos. Vodák, Jar.Suda, Gabriela Popprová, Václav Jirkal, Josef Brzák, Marie Žáková.

26.července 1914 vypukla válka

Ve školním kronice říd. uč. Josef Vodák velice podrobně popisuje tehdy prorakouskýma očima,  to ani jinak nešlo, celkovou nejen politickou situaci, ale i válečné události.

Do školy v prvním válečném roce chodilo 286 dětí.

Již 25. července je vyhlášena částečná mobilizace, za několik dní po vydání císařského manifestu „Mým národům“, které je vypovězením války Srbsku, následuje všeobecná mobilizace mužů do 37 let. Mnoha dětem odešli otcové do války. Tak jak válka pokračovala, povolávány byly další a další ročníky. Brzy se dostavily zprávy o padlých, a tak 6. prosince 1914 výtěžek ochotnického divadelního představení 30 korun (hra „Otec“) byl věnován vdovám a sirotkům  po padlých vojínech v poli.

Jako vánoční dárek českým vojínům upletly žákyně naší školy 10 párů nátepníčků, 5 párů ponožek a 4 šály. Po obě neděle byla provedena sbírka dům od domu v Opočnici i na Hradčanech a vynesla 70 korun. V srpnu 1915 byly zavedeny  potravinové týdenní výkazy. Na týden v té době byl příděl 1050 g mouky nebo 1470 g chleba. Během války příděly stále klesaly. Do války rukovali i učitelé. 16.srpna 1915 odešel učitel Jirkal na frontu do Tyrol.

Tak jak válka pokračovala ,potravin bylo stále méně a byly stále dražší, mnohdy nebyly ani na lístky. Nebylo uhlí, ve třídách se topilo málo, nebo vůbec. Děti byly i špatně oblečené.       

28. října 1918 – Vyhlášení  Československé republiky

Válečné události naznačovaly blížící se konec války, již od jara r.1918. Vyčerpanost pociťovala nejen armáda, ale i civilní obyvatelstvo. Bída, hlad, nemoce, pokles morálky, to byl důsledek války. Začátkem září vypukla  tzv.. španělská chřipka. Na naší škole onemocnělo 144 dětí a škola až do 26.října byla zavřená. Škola měla 280 žáků učilo se ve 4 třídách.

Dne 28. října v Praze prohlásil Národní výbor, že se ujímá správy Československého státu.Tato zpráva letěla jako blesk a všude propukala radost a všude se slavilo.

V Opočnici se oslavovalo 29. října večer, průvodem občanstva zdejšího po vsi s hudbou a zpěvy národních písní  a taneční zábavou až do rána. Školní slavnosti na naší škole se konaly v úterý 5. a  v pátek 8. listopadu 1918.Ve vyzdobené III. třídě  smrčím , zemským znakem, mapou naší vlasti, obrazy Masaryka, Svatopluka Čecha, Komenského a Fr. Lad. Riegra, slavnostní řeč pronesl učitel Václav Jirkal, báseň o českých legiích přednesl řídící V. Vodák.  Zpěvem národní hymny naší „Kde domov můj“ slavnost byla zakončena.   

Druhá oslava dne 8.listopadu, měla připomenout smutné výročí bitvy na Bílé Hoře a skončení třistaleté poroby. Na slavnosti  k dětem a pozvaným hostům promluvil opět učitel Jirkal, vyzval je ,aby si vážili nové samostatnosti naši a svobodného státu Československého, v němž žádný již cizinec nám, ale my sami sobě budeme panovati. Svým ušlechtilým chováním, pilným do školy chozením a bedlivým vzděláváním staňme se hodnými tohoto dobra, jehož se nám dostalo přičiněním mužů vzdělaných, národ svůj milujících a obětováním tisíců životů hrdinů našich slavných. Pak zazpívány byly písně vlastenecké k slavnosti této se hodící jako Čechy krásné, Čechy mé, Bývali Čechové statní jonáci, Kde domov můj, jakož i vhodné deklamace učitelek Pokorné a Rejholcové. Ku konci oslavy žák IV. třídy Alois Mikšovský  z čp.84 předeslal několik vět o útrapách, jež milý a pracovitý národ náš téměř po 300 let snášeti musel od panovníků z rodu Habsburského, od Němců i Maďarů zároveň a připomenuv veliké oběti naších slavných legionářů, profesora Masaryka i jiných mužů, učinil za všechny i dítky školní slib, že vážiti si budou nanejvýš našeho milého svobodného státu Československého a dokážou chováním svým ve škole i mimo ni, pilným se vzděláváním, svědomitou prací a bude-li jednou třeba i statečným hájením proti nepřátelům – státi se hodnými svobody a budoucího blaha, jež nás zde očekává.      

Dne 14. listopadu 1918 se sešel v Praze svobodný Český sněm, jenž nazval se zatím   Národním shromážděním,které ustavilo první vládu jejíž předsedou byl Dr. Kramář a ministrem zásobování se stal Dr. Bobuslav Vrbenský, rodák z Opočnice čp. 105. Bývalý žák opočnické školy.

Doba  I. Československé republiky 1918 – 1938

V roce 1919 odešel z naší školy do důchodu řídící učitel Josef Vodák, učitelskému povolání se věnoval celkem 40 roků a 4 měsíce. V Opočnici působil od roku 1906. Do školy přišel nový učitel Vojtěch Cepek, bývalý nadporučík.

Od 1. září 1920 se stává řídícím učitelem Alois Němec, přeložený do Opočnice z Kněžiček. Tehdy do školy chodilo 272 dětí, do pěti tříd. Učitelé: Němec, Cepek, Jrkal, Pokorná, Rejholcová, indust. uč. Žáková, náboženství katol. P.Kristian z Vrbice, evang. Fiala z Velenic

Na den narozenin prezidenta Masaryka byla sehrána 7. března 1920 školními dětmi divadelní hra „ Dětské srdce“.

 V roce 1920-21 bylo v naší škole 271 dětí, z toho z Hradčan bylo 89, do měšťanky do Městce Králové chodilo 33 dětí. Tříd bylo pět. V tomto roce došlo k větším změnám ve složení učitelstva,  zůstal Němec řídící, Jirkal, noví učitelé: J. Přibyl, Jos. Martinců, Jos. Zvěřina, Ludmila Nováková, a Božena Palečková.

V tomto roce byl do školní budovy zaveden elektrický proud, do každé třídy po dvou žárovkách světlo bylo zavedeno i do bytu učitele. 

V roce 1921-22 dochází opět ke změnám v učitelském sboru, odešel učitel Jirkal po několikaletém působení na naší škole, ale i jiní. Přišel Bertold Kučera, Ladislav Janata z Městce Králové, a Julie Brzáková. Odešel také učitel Zvěřina , za něho přišel Alois Živnůstka z Opolan, Janatu záhy však vystřídal učitel Rajmund Váňa. Jak je vidět, někteří učitelé se tu ani neohřáli a  není známo proč k tak častým změnám docházelo. V tomto roce do školy chodilo 292 dětí do 5 tříd, 29 dětí chodilo do Měšťanské školy v Měst.Král.

V roce 1922-23  dětí bylo ve škole 278, učitelé: Němec, Palečková, Brzáková, vrátil se Zvěřina, a přišel nový učitel Jaroslav Douša, ten se brzo zapojil do veřejného života v obci zejména se věnoval ochotnickému divadlu a Hospodářsko čtenářské besedě. Se školními dětmi nacvičil divadelní hru „Blaničtí rytíři“, která se hrála 10.března 1923 s velikým úspěchem. Dne  9.května 1923 Poděbrady navštívil pan prezident T.G.Masaryk a tak školní děti se svými učiteli jeli přivítat pana prezidenta, a uvidět ho na vlastní oči. Jelo se vyzdobenými třemi  žebřiňáky, koně i vozy poskytli zdejší rolníci pan Mikšovský čp.37, pan Mikšovský čp.22, a paní Kukaňová čp.60.

V roce 1924 přesto, že do školy chodilo ještě 208 dětí, z úsporných důvodů byla škola redukována  na čtyřtřídní. Učitelé – Němec, Douša, a přišli manželé Kykalovi.  

V dalších letech už dochází k pozvolnému snižování počtu žáků, slabší byly ročníky válečné, ale i poválečné ,a tak v roce 1928 chodilo do školy 145 dětí. V tomto roce odchází manželé Kykalovi. Učí – Němec, Doušovi manž., a Vlasta Havránková.

Rok 1929 začal mimořádně velkou zimou. Do školní kroniky napsal řídící Němec: Není pamětníka, tak dlouhé a kruté zimy.  Již před Vánocemi  1928 napadlo hodně sněhu, který zůstal ležet až do konce března . Sněhu napadalo postupně více než 1 metr . Závěje byly až 2 metry vysoké, děti z Hradčan ani do školy nemohly chodit. Mrazy byly ukrutné a některé dny dosahovaly až -31 °C. Přes noc, ač se do pozdních hodin odpoledních ve škole silně topilo, zamrzal inkoust v kalamářích a voda v umyvadlech. Zásoby uhlí se vyčerpaly a nebylo paliva. Objednané uhlí nedocházelo, protože doprava na drahách byla také přerušena.

23. května 1929 projížděl po státní silnici na Hradec Kr. pan prezident Masaryk a  když se druhého dne vracel, shromáždily se děti se svými učiteli podél státní silnice a máváním zdravily pana prezidenta, který usmívaje se jím kynul.

V roce 1929  bylo ve škole 131 dětí, učitelský sbor byl ve složení řídící Němec,  Bárta ,   Průchová,  Tillman, po jeho odchodu za něj Jaroslav Bukovský.

 V roce 1930 zemřel v Praze bývalý zdejší řídící učitel Josef Vodák, podle jeho poslední vůle   věnoval  na  založení  školní  nadace  1000 Kč.  Dar  přivezl  jeho  syn.  Peníze byly dány  na vkladní knížku  a  úroky používány na potřeby pro nemajetné děti.

1. záři 1931 odchází do důchodu řídící učitel Alois Němec, na naší škole působil 11 let.Svojí mohutnou a vysokou postavou  si získával respekt nejen ve škole, ale i na veřejnosti. Nejvíce rozbouřil veřejné mínění, když na škole umístil nápis „DÍLNALIDSKOSTI“. i když to pochází z Komenského, tak většina lidí tomu neporozuměla. Po jeho odchodu ho do nástupu nového řídícího zastupovala Alžběta Průchová, dále zde učili Marie Kroutilová, Fr. Tillman, Josef Podlešák.

Od 1.července 1932 nastupuje jako řídící učitel na naší školu Jan Holoubek a od září působí na škole Alžběta Průchová, Ludmila  Soukupová a Josef Bárta. Škola má 4 třídy a 127 žáků.

Přes prázdniny byl do školy zaveden vodovod.

V  roce 1933  bylo 126 žáků , do měšťanky dojíždělo36 žáků.  Zrušením jedné třídy v tomto roce se škola stala trojtřídní. Učitelé  Holoubek, Bárta, Průchová, jako suplent se v naší škole objevuje hospitující, jako první z řady budoucích opockých kantorů-rodáků František Mikšovský z čp.17, později odchází učit do Činěvse. V roce 1936  zde jako nová učitelka  hospituje  opocká rodačka Růžena Rohlíčková, která později odchází učit na Slovensko.

Roku 1937  do školy chodilo113 žáků, učili: ř. uč. Holoubek, Bárta, Konečná Milada, hospitovala další nová opocká učitelka Marie Bittmanová. Žactvo sehrálo 7. března  divadlo „Krakonoš a kmotr Kalous“.

Rok 1938 začal být už plný napětí. Ve škole se nacvičovala civilní ochrana, v pohraničí vznikaly první nepokoje, učitelé poslouchali nové rádio koupené pro školu obcí a dětem sdělovali  současnou situaci.  Sokol nacvičoval na slet,  který se pak konal v červnu a byl manifestací jednoty národa.  Celá generace vyrůstající v době  I. republiky byla vedena k vlastenectví. Na sletu cvičilo několik  dětí i z opocké školy. V tomto roce učili: Holoubek, Bárta, a vrátil se učitel Mikšovský. V několika těchto  předválečných letech nebyl zdravotní stav mezi dětmi a mládeži dobrý, několik mladých lidí a dětí zemřelo na tuberkulózu, záškrt, a dokonce dvě děti Petříčkovy zemřely na tyfus.

Rok 1939 – konec čs. samostatnosti 

Na tento rok žádný pamětník nemohl a nemůže zapomenout . Ve škole dochází ke změně . Odešel řídící Jan Holoubek a za něj přichází Vojtěch Martínek, který učil na české škole v Řeřichách na Podbořansku. Když Němci okupovali v září  1938 pohraničí a české obyvatelstvo muselo opustit své domovy, odešel odtud i učitel Martínek s rodinou. Nejprve do Dymokur jako učitel  a od  1.března 1939 nastupuje v Opočnici na místo řídícího. Už 15. března 1939 obsadila německá vojska celé naše území, po státní silnici se valily kolony německého vojska. 

Byl zřízen zvláštní státní útvar  PROTEKTORAT  BÖHMEN und MÖHREN   Protektorát Čechy a Morava.  Změny ve škole nastaly velice brzy,  musely být zničeny všechny věci připomínající  Československou republiku, v  učebnicích musela být přelepena, nebo tuší začerněna každá zmínka o Československu. Některé knihy ve školní knihovně, obrazy naších státníků, mapy, literatura anglická, francouzská a ruská. Bylo zahájeno vyučování německého jazyka. Na naší škole musel být odstraněn nápis „Dílna lidskosti“ a nahrazen nápisem „Volks schule  -  Obecná škola “. Byly nařízeny  oslavy na dny: 15.března – vznik Protektorátu a 20. dubna - narozeniny vůdce Adolfa Hitlera, nařízeno bylo vyvěšování říšských a protektorátních vlajek,  projevy byly vydány oběžníkem.

V roce  1939 - 1940 do školy chodilo 135 žáků, jelikož do druhé třídy bylo 55 dětí, bylo povoleno druhou třídu rozdělit na dvě  A a B.   Učitelstvo:  Vojtěch Martínek říd. uč., a opočtí rodáci  Josef Kukaň  z Opočnice čp. 14, Marie Bittmanová, František Mikšovský.               Učitel  Josef  Bárta byl po 12ti letém působení v Opočnici byl přeložen  na Vlkov, za něj přišel  učitel Jan  Malínský z Poděbrad.

Zajímavý je zápis ve školní kronice: V tomto roce  byla prováděna stravovací akce za vedení rodičovského sdružení. Přespolním dítkám z Hradčan a místním chudým dětem byly podávány ve vyučující dny polévky, které vařily dívky ze IV. třídy pod vedením řídícího učitele. Vařeno bylo průměrně 27 polévek.Dětí samozásobitelů přispívaly na 3 měsíce  po 40 dkg sádla a 2 kg mouky, ostatním dítkám odstřihováno z potravinových lístků.   

V rodičovském sdružení byli: Předseda  Josef Novák, místopředseda Josef Jiránek, jednatel 

Vojtěch Martínek řídící uč., zapisovatelkou a vedoucí loutkářského odboru Marie Bittmanová učitelka, vedoucím zahrádkářů  František Krejčík. Rodičovské sdružení mělo 105 členů.

Ve školním roce 1940 – 41 byla škola čtyřtřídní, odešel učitel Malínský do Nouzova, odešel také učitel Mikšovský, který zde působil čtyři roky na dívčí měšťanku do Městce Králové. Mimo školu byl velice nadšeným ochotníkem a vynikajícím hercem.  Za jeho působení a ve spolupráci s ostatními ochotníky se v Opočnici sehrála celá řada představení na vysoké úrovni. V době války divadlo bylo vítanou zábavou, taneční zábavy a plesy byly zakázány.

Počet dětí v tomto roce 131, učili: říd. uč. V. Martínek, uč. Kukaň, Bittmanová,  po krátký čas uč. Francouz a uč. Pokorná. Jako hospitant nastoupil místní rodák Jaroslav Pejznoch z čp. 5.

Politická situace se stále přiostřovala.  27. září odstupuje říšský protektor von Neurath a za něj nastupuje  SS Obergrupenfürer generál policie Reinhard Heidrych a 28. září vyhlašuje výjimečný stav a následuje zatýkání a  rozpuštění vysokých škol.

Rok 1941 – 42  je už těžkým válečným rokem. Vánoční prázdniny začaly 19. prosince a pro nedostatek uhlí se protáhly až do 3.března. Němčina se začala vyučovat již v I.ročníku. Měšťanská škola se stává školou výběrovou a přijímá jen 40% žáků již ze IV.třídy. Mění také svůj název na „Hlavní škola“.

V obci za spolupráce učitelů a žactva je nařízena sbírka .12. 11. 1942 zimních potřeb pro německé vojáky na frontě, sebráno bylo1.062 kusů různých součástek oděvů, pro zajímavost alespoň některé: 9 zimníků, 2 kožichy, dámské kožišinové límce, 125 králičích kůží, 15 pánských spodků, 2 dámské kalhoty, 1 sukně, 6 dámských punčoch, dále pak nátepníčky, rukavice, ponožky, šály , šátky a jiné.

Žactvo i učitelé měli nařízeno provádět sběr odpadových hmot,  klásků, léčivých bylin, hadrů, barevných kovů, starého železa, starého papíru, staré gumy.    

Učitelé se povinně museli zúčastňovat rychlokurzů němčiny.

 Nejhorší doba nastala po atentátu na Heidrycha, 27.května 1942. Ihned bylo vyhlášeno stanné právo, nastala vlna zatýkání a v novinách se denně objevovaly sloupce se jmény popravených za schvalování atentátu.  V naší školní kronice je zápis:“ Památky zesnulého vzpomenuto a zločin odsouzen při společném shromáždění všech dítek a učitelů 5. června 1942“. Brzy na to došlo k vyhlazení obcí Lidice a Ležáky, popravy stále pokračovaly a vládl teror a strach.

Došlo ke změnám i v obci. Po odstoupení dlouholetého starosty Vomely, bylo v dubnu 1942 rozpuštěno obecní zastupitelstvo a Okresním úřadem v Poděbradech byla jmenována obecní správní komise jejímž předsedou byl jmenován říd. uč. Vojtěch Martínek , a členy Vojtěch Kurka čp.47, Josef Karbula čp. 188, Josef Jiránek čp. 39 a František Pejznoch čp.5.

Školní rok 1942 – 1943 – v tomto roce do školy chodilo 122 dětí. Učitelé: řídící Martínek, kromě školy vykonával nevděčnou funkci v této těžké době, předsedu obecní správní komise dále to byli učitelé  Josef Kukaň, Marie Bittmanová, Miloslava Pokorná, Jaroslav Pejznoch, ten  pomáhal ještě správní komisi vést agendu obce, a znovu přichází Růžena Rohlíčková  takže krom M. Pokorné všichni pochází z Opočnice.

Po krupobití, které postihlo Opočnici 29. května 1942 a nadělalo veliké škody nejen na polích ale i na budovách,  bylo nutno ve škole zasklít 33 okenních tabulí a velkou opravu si vyžádala i střecha.

Přes všechny válečné svízele kultura v obci nespala. Ochotníci založili divadelní spolek „Vojan“ a posíleni o vynikající herečku učitelku R. Rohlíčkovou hrají několik div. her do roka.  Přičiněním obchodníka a hostinského p. Františka Řepy čp.111,byl 8. února 1943 v obci zřízen stálý biograf. Hrálo se ve středu a v neděli, v zimě ještě i v sobotu, pravidelně při nabitém sále. Do kina přicházeli lidé i z okolních vesnic.

Školní rok 1943 - 1944 -  škola měla 106 žáků, ve  třech třídách ,  řídící uč. V. Martínek  po dobu jeho funkce  ve správní komisi mu byl snížen úvazek na 8 hodin týdně. Učitelé:  Josef Kukaň,  Marie Bittmanová, učitelka domácích nauk Miloslava Pokorná a Jaroslav Pejznoch, ten byl  24. února 1944  totálně  nasazen u firmy Daimler a Benz, za něj přišel uč. Josef Somer.  Náboženství vyučovali: katolické P. Slováček farář z Vrbice, evangelické Miloš Balcar farář z Velenic, československé Jan Pachl farář z Městce Králové.

Školní rok  1944 – 1945  -  do tří tříd chodilo 104 dětí, Učitelé: říd. uč. V. Martínek, Josef Kukaň, Marie Bittmanová a uč. dom. nauk Pokorná. Uč. Kukaň byl  20. září 1944 nasazen  do výroby  ve firmě Škoda –Werke v Mladé Boleslavi. Po měsíci se však vrátil. Za něj nastoupil přechodně  do Opočnice učitel František Mikšovský. Učitel Pejznoch poslední asi dva měsíce pracovní nasazení sabotoval  a skrýval se . Do školy se přihlásil  5. května  v den, kdy vypuklo pražské povstání a zastupoval uč. Kukaně, který jako záložní důstojník narukoval.

Válka spěla nezadržitelně ke svému konci. Už 20. února se v naší obci objevují první němečtí uprchlíci  ze Slezka ,jímž se říkalo, že jsou „ Národní hosté „ prchající před Rudou armádou. Byli to většinou staří lidé, ženy a děti. Byli spíš k politování. Někteří s těžkými vozy taženými koňmi, někteří svůj majetek měli na ručním vozíčku. Obec byla povinna jím poskytnout  nejnutnější stravování a ubytování. Přes naší obec prošlo deset transportů. Bylo to více než 2000 lidí.Jeden z těchto transportů byl tu ubytován až do 9. května 1945. Uprchlíci byli ubytováni , někteří u obyvatel, většina však ve škole. Ve školní kronice jsou přesně uvedeny obce a okresy odkud pocházeli, ale i počty osob v jednotlivých transportech.

Práce školy od začátku roku 1945 byla téměř umrtvena. Tak jak poslední válečné roky to byl nedostatek paliva, takže bývaly „uhelné prázdniny“ a v tomto roce navíc, to byli uprchlíci ubytovaní ve škole. Dětem byly zadávány úkoly na celý týden, nebo si pro ně chodily někdy i do týdne dvakrát. Při obsazené škole dostávaly úkoly v hostinci u Šindelářů.  

Konec války  -  9. květen 1945

Voláním o pomoc v rozhlase  v poledne  5. května začalo Pražské povstání. Na toto volání se začaly sbírat na pomoc Praze  potřebné věci , hlavně potraviny, které tam pak byly poslány. V místě byly organizovány hlídky a prováděna stavba barikád na státní silnici, aby se zpomalil postup Němců na Prahu. Na tom všem se velice aktivně účastnili učitelé. V kovárně u Vlachů se vyráběly železné ježky, které rozházené po silnici propichovaly pneumatiky  německým autům, takže jich hodně skončilo po příkopech. Po dnech plných napětí přišel 9.květen, když po státní silnici začaly jezdit tanky a auta s vojáky  Rudé armády. V naší obci byl ubytován mechanizovaný  útvar s těžkou technikou rozloženou na hřišti. Někteří vojáci byli po staveních, velitelem byl generál Sonin ubytovaný v čp.190. Dne 6.června Sovětská armáda opustila naši obec.  Konečně se po těch několika dlouhých válečných letech začal život vracet do normálního a jak všichni věřili šťastného života. 

V obci se již 5. května večer v 8 hod.  sešla veřejná schůze všech občanů, na které předseda správního výboru V. Martínek. předal správu obce Revolučnímu národnímu výboru, předem již tajně připravenému a vyzval občanstvo k boji proti Němcům a k respektování příkazů a pokynů Revolučního nár. výboru, jehož předsedou byl František Krejčík čp.166 a Vojtěch Martínek místopředsedou a členy Josef Mrzena čp.79, Josef Dohnal čp.210, František Vlach čp 3,  Vojtěch Kurka čp.48, Josef Beránek  čp.31.  

Věnujme se již opět škole. Řídící učitel Martínek ve školní kronice velice podrobně a pečlivě popisuje události roku 1945, navíc i vzpomínky mé a žijících pamětníků, by asi vyžadovaly rozsáhlejší  zpracování.

Školní rok 1945 – 1946. -  začal 3.září již normálně. Konečně byl mír, svět se zdál být krásný, lidé byli plni nadšení a plni elánu.  Na zahájení pan řídící mohl říci: „Musíme dohonit to, co jsme ztratili, musíme se zase postavit do nejpřednějších řad mezi národy světa“.   Počet dětí se dost podstatně snížil tím , že děti 6.-8. postupného ročníku již povinně chodily do měšťanské školy a  dále pak tím, že do pohraničí se odstěhovalo celkem  40 rodin v počtu 114 osob, z toho bylo 16 dětí školou povinných. Z Opočnice bylo 51 dětí a z Hradčan 20 dětí. Takže počet dětí chodící do naší školy byl 71. Proto byly povoleny jen dvě třídy. V učitelském sboru nastaly značné změny .Učitel Jaroslav Pejznoch odešel učit do Neštěmic u Ústí, v kronice se píše: Byl přičinlivý, obětavý, velmi schopný a velmi vytrvalý jak v práci školní ,tak i mimoškolní. Jen neradi jsme se s ním loučili jak my učitelé , tak dítky a občané. Odešla i učitelka Bittmanová do Městce Králové, také velmi dobrá učitelka. Učitel Kukaň zde  nastoupil po mimořádné vojenské službě od 1. září a učil zde další jeden rok. Od 1. 9. 1947 již nastoupil do Úmyslovic. V kronice se píše: Mimo školu zvlášť dobře a vytrvale se osvědčoval jako činný člen T. J. Sokola  Opočnice. Za jeho vedení a spolupráce dosáhli fotbalisté četných vítězství. Tím se rozpadl tým opočnických učitelů – rodáků. Odešla i industrální uč. Pokorná do České Kamenice.

Domácí nauky začala učit reaktivovaná učitelka Miroslava Martínková, choť řídícího. Náboženství  kat. P. Slováček, ev. Miloš Balcar z Kluku, českoslov. Jan Pachl z Městce Král.

Dne 14. dubna 1946 byla zvolena místní školní rada ve složení: předsedou Josef Novák čp.38, místopředsedou Fr. Pejznoch z Hradčan 19, jednatel Vojt. Martínek, zapisovatelem uč. Josef Kukaň, dále pak Vlastimil Hájek čp.134, Ladislav  Plachý čp.61, Ladislav Knap čp.80, Oldřich Bánský čp. 158,  Alois Jambor čp.27.

Školní rok 1946 –1947 ... ve dvou třídách bylo 65 dětí z toho z Opočnice  46, z Hradčan 19. Učítelé: řídící uč. Martínek, domácí nauky Martínková  a přichází učitel Vladimír Konvalina z Vlkova, a od  1.5.1947 jako učitelská čekatelka  Anna Čtrnáctá. Náboženství: kat. P. Slováček z Vrbice,  evang. Poláček z Velenic, českosl. Nepilý z Městce Král..

Tento rok byl už rokem kdy utichla válka , lidé žili nadějí na klidný a šťastný život, rádi se vraceli ke starým předválečným tradicím a oslavám, vždy za bohaté účasti občanů.  Připomeňme si některé. 27.10.1946 oslava 28.října – tryzna u pomníku padlých, účinkovaly školní děti se svým pásmem a s projevem řídícího Martínka, místní mužský sbor vedený poštmistrem Kolešanem zazpíval sokolské a národní písně a po tom s doprovodem hudby šel průvod na Kopana ,kde byla zapálena hranice, jako Sokolské ohňové poselství.

Dne 7.března  byla společná  oslava, pořádaná školou, Sokolem a ostatními organizacemi v obci, 97. narozenin T.G. Masaryka. V programu vystoupily školní děti, a opět mužský pěvecký sbor vedený  p. Kolešanem. Je zajímavé, že byl tvořen asi 15-20 opočnickými muži. Poštmistr Kolešan byl trochu svérázná postava, jako úředník pedant, ale výborný muzikant, který vyučoval i děti hrát na hudební nástroje. Společně se scházeli s hostinským Plačkem a muzikantem p. Krejčíkem čp.159 a tvořili  houslové trio, většinou ale hráli jen pro svoje potěšení. 4. května sehrál Sokol divadelní představení „Revoluční květen“, kterého se dětí zúčastnily.  5. a 9.května se připomínalo Pražské povstání a Osvobození položením věnců u pomníku padlých a hrob sovětských vojáků. V kině se promítalo pro děti několik filmů.

Školní exkurze se konala do cihelny pana Kurky, která po modernizaci opět po dlouhé době obnovila provoz.

Obnoveno bylo také rodičovské sdružení ve složení: předseda Josef Novák č.38, Václav Douša Hradčany 44, Vojtěch Martínek ř.uč., Ladislav Plachý 61, Vl. Konvalina uč., Jana Knapová, Marie Poláčková a Václav Protivný z Hradčan, náhradníci Miroslava Martínková, Ladislav Kukaň, Václav Homola a Božena Jamborová. Revizory účtů Jaroslav Louda a Vlastimil Hájek. Rok 1947 byl mimořádně suchý a neúrodný.

Školní rok 1947-1948 ... opět  bylo ve dvou třídách 65 žáků, učitelé beze změny. K velkým změnám však nastalo v politickém životě našeho státu a tak došlo

25. února 1948 uchopení moci ve státě Komunistickou stranou

Ve škole se ještě vzpomínalo 7.března narození T.G. Masaryka, ale už 10.března přišla zpráva o smrti ministra zahraničí Jana Masaryka. Dne 7.června odstoupil prezident Beneš. Všechny tyto události s pečlivosti jemu vlastní, včetně textu abdikační listiny, do školní kroniky zapsal řídící Martínek.

V lednu a únoru bylo všem dítkám podáváno ke svačině kakao a rohlíky, z daru amerického Červeného kříže. Kakao vařila uč.Martínková, rohlíky pekl pekař Bánský. Také v tomto roce byl po dobu žní ve škole dětský útulek.

Školní výlet se konal 8.6. nákladním autem ČSD do Jičína, Turnova, Liberce, na Ještěd a ZOO, Stráž pod Ralskem , Velkého Grunova a Novin, tam návštěva osídlenců z Opočnice.                       

Školní rok 1948-1949 - škola nese nový název Národní škola. Měla 62 žáků z toho 47 z Opočnice a 15 dětí z Hradčan. Učitelstvo nezměněno. V tomto roce  u příležitosti 30. výročí republiky secvičila škola dětské div. představení „ Návštěvou u Krakonoše „.Hra měla velký úspěch a byla opakována ještě 29. pro žáky městecké školy. Školu navštívil nový školní inspektor, spisovatel Bohumil Říha, později Národní umělec.

Ve škole se začaly oslavovat dny VŘSR, narozeniny Stalina , Gottwalda, Zápotockého, Den sov. armády, Den horníků ,železničářů, dělostřelců a tak dokola.

Dne 8. května 1949 se konala velká oslava spojená s odhalením pomníku sovětským vojákům na místním hřbitově.

Na konci školního roku 14.6. se konal školní výlet do Kutné Hory, Kačina,Žehušic, Lichnici, do Žleb a přehradu Seč.. 

Stále pokračovaly sběry.  Kostí dětí sebrali 549 kg, papíru 525 kg, hadrů 104 kg, železa 544 kg, atd. Ve sběru léčivých rostlin se naše škola umístila na I. místě.

Žňový útulek byl opět zřízen ve škole za vedení Olgy Najbrtové a Marie Jágrové, obě z Opočnice.

Školní rok 1949-1950 - obec Hradčany se sloučila s osadou Stará Báň v jednu obec  a vyslovila přání, aby děti nadále chodily do školy v Opočnici. Do dvou tříd docházelo 64 dětí, z Hradčan 16. Učitelé beze změn V. Martínek, Vl. Konvalina a uč. dom. prací M. Martínková.

Každý rok se během prázdnin dělaly na škole potřebné opravy a údržby, postupně se obnovovala el. instalace, opravy v bytě, nutné nátěry, vymalování tříd a zařízení, opravy kůlen, záchodů, plotů , vrat a pod.

Už 7. září byla nařízena a propagačně využita akce na sběr amerického brouka, mandelinku bramborovou,ale  žádná se nenašla.

Výnosem KNV v Praze se s účinností od 1. května 1950 se zřizuje v obci mateřská škola. Ta byla umístěna v přízemí. Přihlášeno bylo 33 dětí.Vyučováním byla pověřena Hana Černá z Poděbrad. Pro dobrý chod školky byl zakoupen potřebný nábytek za 25 000 Kčs.

Ke Dni matek 13.května odpoledne a 14. večer bylo sehráno dětské divadelní představení „Zlaté jahody,“

Dále se pokračovalo ve sběrech, soutěžích, brigádách a oslavách nejrůznějších výročí, kterých stále přibývalo.

Školní výlet se jel autobusem na Lipany, do Jevan, na Konopiště, podél Sázavy do Pikovic a Štěchovic a na Vyšehrad.

Sdružení rodičů a přátel školy bylo složeno: předseda Ladislav Knap, Fr. Šlechta, Vojt. Martínek, Vl, Konvalina, Božena Jamborová, Marie Poláčková, Václav Douša, Václav Tichý a Václav Eliáš.

Školní rok 1950 – 1951 - 1.září do školy nastoupilo 65 dětí, z Opočnice 49, z Hradčan 16. Učitelé: řídící uč. V.Martínek, uč. Vl. Konvalina jen do 30. září a pak odchází, nastoupil na školu v Odřepsích jako řídící, za něho přišla učitelka Milada Vacková-Jandourková, zde byla jen do 1.2.1951, za ní přišla jen do konce roku Jiřina Kvasníčková ze  Žehuně.

Pro školu byl zakoupen promítací přístroj a byly  jím pak promítány výukové filmy.

Školní výlet se konal 8. června pro 4. a 5. ročník, do Hořic, Adržbachu, Hronova, Náchoda, na pevnost Dobrošov a do Babiččina údolí.

15. a 17. června 1951 sehrály dítky naší školy se staršími dětmi ze Sokola výpravnou pohádku „ Stříbrná studánka.“

Po 4 dny od 19. až do 22.června chodily dětí plít zarostlé brambory v začínajícím JZD, odpracovaly 28 hodin na žáka, celkem 952 hodiny.

Školní rok 1951 – 1952 - škola opět dvoutřídní, počet dětí 58, z toho z Hradčan 17.

Učitelé: říd. uč. Martínek, od 1.října 1951 Jiřina Dršatová.

Hledání mandelinky 6. června bylo úspěšné , na poli p. Müllera byla nalezena první mandelinka na našem katastru. Hledání pokračovalo ještě další tři dny.

Školní rok 1952 – 1953 - dětí bylo ve škole 76, z Opočnice 50, z Hradčan 26. Na náboženství se přihlásilo: na katolické 54, českoslov. 10 a českobratrské 8 dětí.

Učili: ředitel Martínek, a mladá učitelka Zdeňka Němečková z Velenic, zde nastoupila na své první místo. Náboženství katol. P. Slováček z Vrbice, českoslov. Stukbauer z Městce Král., evag. Poláček  z Městce Král., od 1.3.1953 Oldřich Vraný z Velenic.

Každoročně ve škole v těchto letech prakticky až do roku 1990  se konala opakovaně celá spousta různých oslav a vzpomínek převážně politického charakteru. Proto uvádím jako  příklad školní rok rok 1952-53, který je typický a ukazuje, jak nelehké to také někdy učitelé měli.

• 1.  září - Zahájení školního roku – večer rodičovské sdružení.
• 2.  září - Slovenské národní povstání – ve třídách
• 13.  září - Den horníků  - ve třídách
• 15.  září - Vzpomenuto 85. výročí narození Petra Bezruče
• 3.  října - Den čsl. armády – v sále u Řepů, účast 160 osob a delegace 4 důstojníci, děti se zavázaly pečovat o hrob ruských vojáků a mimořádným sběrem.
• 5.  října - třídní schůzky s rodiči
• 10. října - sběr žaludů v Holičce, sebráno 45 kg
• 28. října - na shromáždění dětí oslava Dne znárodnění
• 1.  listopadu - Štafeta míru a přátelství a položení věnců k pomníku padlých Rudoarmějců
• 7.  listop. - oslava VŘSR ve škole a večer v sále – Kolínské divadlo – hra „Sláva“
• 17.listop. - vzpomenuto 100let narození M. Alše
• 21.listop - oslava 54. narozenin prezidenta Klementa Gottwalda
• 23 a 24.list. - ve škole výstava sovětské knihy
• 25. listop. - lékařská a zubní prohlídka v Městci Králové
• 12. prosince - zakončení měsíce ČSSP v sále proslov p. řídící, děti - kulturní vložka
• 20. pros. - oslava 73.  narozeniny J.V.Stalina a nadílka Dědy Mráze
• 21.ledna - 29.výročí úmrtí V.I.Lenina
• 16.února - 75. narozeniny Zdeňka Nejedlého, přednáška ř. Martínek
• 25.února - oslava 5. výročí Vítězného února v sále – děti kut.vložka, ř.školy proslov
• 5.března - zemřel J.V.Stalin - státní smutek neučilo se
• 6.března - smuteční shromáždění žactva – o díle J.V.Stalina promluvil  ř. školy
• 9.března - účast dětí na tryzně v sále za účasti občanů, referát předs.MNV Horyna
• 14.března - zemřel Kl. Gottwald – učitelé a žáci podepsali kondolenční archy
• 19.března - smut. tryzna ve smut. vyzdobeném sále, účast dětí a občanů
• 21.března - Zápotocký prezidentem – děti seznámeny s jeho životem
• 29.března - mimořádný sběr železa  35 q
• 1.května - Svátek práce  oslava v Městci Králové
• 8. května - veřejná oslava Osvobození  Rudou armádou, děti kulturní vložka
• 14. května - schůze SRPŠ
• 22.května - hledání mandelinky, nález 5 brouků
• 23.května - hledání se opakovalo
• 1.června - měnová reforma, děti poučeny o její nutnosti
• 19.června - školní výlet do Krkonoš
• 20.června - opět hledání mandelinky, nalezeny 3 brouci a 30 larev
• 30.června - konec školního roku, společná besídka   

Kromě toho ve škole probíhaly sběry, například v tomto roce se sebralo: 50 q železa spolu se SSM, 31kg léčivých rostlin (řebříček, bez černý, lipový květ, kopřivy, mateřídouška ) dále 45 kg žaludů, 20 kg kaštanů, 263 kg papíru, 115 kg hadrů. Ve sběru se škola umístila na 4. místě.

Vypsal jsem to proto,  že to učitelé neměli nijak lehké, těch oslav nijak neubývalo, spíš naopak. Přibývalo výročí různých smluv, atd. Protože se to vše každý rok opakovalo, tak nadále se s tím už nebudeme zabývat.

Školní rok 1953-1954 - do školy v tomto roce nastoupilo 83 dětí učili řed. Martínek a učitelka Zdenka Němečková, která se 28.11.1953 provdala za J. Patočku a 9.2.1954 byla přeložena na vlastní žádost do Č. Budějovic, za ní nastoupila M. Šeborová. Od 1.9. byla zavedena nová školská soustava – zrušena gymnázia a zavedeny jedenáctiletky, ale i změny v působnosti přiškolených obcí. Tak se stalo, že obec Hradčany od založení naší školy v roce 1775 byla přiškolena k Opočnici, byla nyní přiškolena k Žehuni. Problém se táhl již od roku 1947 kdy se obec Hradčany sloučila s osadou Stará Báň patřící k Žehuni. A tak od 1.10.1953 odešlo 25 hradčanských dětí do školy v Žehuni.Tím skončilo jednání trvající čtyři roky o změně školních obvodů a které přineslo mnoho trpkostí v Opočnici i Hradčanech. Potěšující bylo, že  do poslední chvíle byli rodiče dětí z Hradčan pro ponechání dosavadního přiškolení k Opočnici.  Tím se také zmenšil počet dětí v naší škole na 58.    

Školní rok 1954-1955 - škola měla ve dvou třídách 64 dětí, učitelé říd. Martínek, učitelka  Marie Šeborová učila do pololetí, za ní od 1.2.1955 nastoupil učitel Bohuslav Pravec. Náboženství učili: kat. P. Slováček, čsl. Stuckbauer, evag. Vraný.

Školní výlet v tomto roce se konal 7.6. na Zbraclav, Karlštejn, Křivoklát, Lidice a letiště Ruzyně. Nacvičovalo se také na spartakiádu, devět dětí cvičilo na okresní v Pečkách, 25 dětí se bylo pak podívat na celostátní v Praze.

Ve škole se vyskytly čtyři případy žloutenky, 9 dětí bylo očkováno. Do školy byl zakoupen první televizor z darů mysliveckého sdružení a SRPŠ, za 2000 Kčs. Ustaveno bylo také nové SRPŠ ve složení: Rudolf Smutný předseda, místopř. Josef Šiller, zapisovatelka Hana Křížová uč. mat šk., jednatel B. Pravec, pokladní Blanka Jiránková, a členové V. Martínek, řed.školy

Mir.Martínková řed. mat. šk., Fr. Bittman. Fr.Brzák, Věra Vavrouchová, Hedva Chládová, Jar. Vácha, Frant. Krejčík 176.

Školní rok 1955-1956 - dětí 62, učitelstvo beze změn. Začala stavba nových záchodů.

Školní výlet se konal 24.6.1956 na hrad Český Šternberk, na Sázavu, Konopiště, na Slapskou přehradu, parníkem do Štěchovic, prohlídka Vyšehradu.

Školní rok 1956-1957 - nebyl zapsán, protože  9. ledna 1957 zemřel náhle na srdeční záchvat ve věku 55 let dosavadní ředitel školy  Vojtěch  Martínek. V Opočnici působil od roku 1939, to je 18 roků.  Pro Opočnici vykonal mnoho, na jeho mírnou a laskavou povahu si jeho žáci jistě vzpomínají. Vždy měl i dobré vztahy k občanům a to i v době tak těžké, jako byla válka,  kdy na něho byla navalena nesmírná odpovědnost konat funkci předsedy správní komise. Ani po válce klidu nebylo, stálé změny, další funkce mu nepřidaly na zdraví, a tak náhlá smrt ukončila  jeho život uprostřed práce . Školní rok za něho dokončila Otilie  Arpová roz. Havlíčková opocká rodačka z č.171.

Školní rok 1957-1958 - škola opět dvoutřídní, ve škole bylo 50 dětí, začalo se sledovat kolik žáků se přihlašuje na náboženství, bylo jich celkem 15.

Do školy jako nový ředitel přichází opocký rodák Josef Kukaň, který dosud působil v Úmyslovicích. Jako učitelka přišla Květa Neumanová.

Školní rok 1958-1959 - ve dvou třídách bylo 55 žáků. Po dobu mateřské dovolené uč. Neumanové  do 17.11.1957 ve škole do 3.10. učila M. Slabá , a po ní M. Linhartová z mat.šk.

Po částečné opravě bytu pro učitele, dochází ke stavbě splachovacích záchodů v budově školy, oplocení zahrady a výměně hlavních dveří školy.

Školní rok 1959-1960 - 42 žáků vyučují Kukaň a Neumanová.

V kronice je napsáno: „ Výchovná a vyučovací práce učitelů se řídila komplexním plánem, který byl vypracován před začátkem školního roku, prodiskutován a schválen výborem vesnické organizace  KSČ a radou MNV. S náplní plánu byli seznámeni rodiče na schůzi SRPŠ. Hlavními body plánu je výchova dětí v duchu komunistické morálky a spojení školy se životem na základě polytechnizace vyučování.

Dne 12.6.1960 se konaly volby v Opočnici se 100% účastí voličů a 100% hlasů bylo odevzdáno pro kandidáty NF. Byly zřízeny kraje a zrušen okres Poděbrady.                   

Školní rok 1960-1961 - během prázdnin   byla provedena plánovaná oprava školy místními lidmi, lešení bylo postaveno brigádně pomocí občanů a od 7.7.1961 nastoupili do práce místní zedníci. Nejvytrvalejší byli důchodci Josef Vlk a Josef Adamec, dále pak zedníci Josef Mrzena, František Krejčík a jiní. Vydatnou pomoc poskytl Jaroslav Zezulka. Fasádní práce provedl Josef Plaček,cestmistr z Činěvse, za pomoci místních cestářů. Vyměněna byla všechna okna na budově, opravena střecha, okapy, drobnější opravy i ve škole a nová fasáda.    Dvě třídy 54 žáků. Učitelé J. Kukaň a K. Neumanová. Rok byl ve znamení mnoha pol. oslav. 12.4.1961 Gagarin obletěl zemi.

Školní rok 1961-1962 - počet dětí se zvýšil na 61, byla proto povolena ještě třetí třída, takže krom ředitele Kukaně a uč. Neumanové, přibyla ještě uč. Viktorie Kocianová z Poděbrad. V kronice také je napsáno, protože na náboženství se přihlásil jen jeden žák výuka byla zrušena. A také „ V Moskvě proběhl XXII. sjezd KSSS, na kterém prohlásil náš prezident Antonín Novotný, že ještě naše pokolení v naší vlasti bude žít v komunismu“.

Školní rok 1962-1963 - škola je opět dvoutřídní dětí je 59. učitelé: řed. Kukaň I.tř., za  uč. Neumanovou, která byla na mateřské, nastoupila Marie Kršňáková z Činěvse. V tomto roce pro silné mrazy a nedostatek uhlí byly prodlouženy pololetní prázdniny od 21.1. až do 11.2.1963.  Po odchodu  uč. Kršňákové, od 21.1. nastoupila uč. Zdenka Bednářová z Poděbrad.

Školní rok 1963-1964 - 53 žáků ve dvou třídách učili  řed. Kukaň a opět uč. Neumanová, ta však opět od 7.2.1964 odešla na mateřskou dovolenou. Za ní byla jmenována Marie Havlová z Poděbrad.

Školní rok 1964-1965 - vzhledem k tomu, že 5. postupný ročník přešel do Městce Králové snížil se počet dětí v naší škole na celkový počet 36. Ve dvou třídách učíl: řed. Kukaň a nově uč. Olga  Štecherová z Velkého Oseka.

16.října 1964 došlo k tragické události, když při hře s nabitou malorážkou, v bytě příslušníka SNB Nedomy jeho syn Zdeněk namířil zbraň na svého spolužáka Jiřího Jambora a v domnění, že se nemůže nic stát, stiskl spoušť a výstřel zasáhl devítiletého Jirku tak, že při převozu do nemocnice zemřel. 

Od 5.-11.dubna 1965 odjely děti s učiteli  na týdenní školu v přírodě v Krkonoších na chatě STS Okřínek.  Ve škole  byla zřízena školní kuchyně s jídelnou. Ve školní kronice je zápis v ruštině od bratrů Kozinových z Norilska, kteří přijeli na hrob svého bratra Nikolaje pohřbeného na našem hřbitově. Od 1.3. se vrátila do školy uč. Neumanová ,dojížděla z Poděbrad. Učitelka O. Štecherová odešla učit do Činěvse.

Školní rok 1965-1966 - začíná se projevovat pozvolný, ale stále se snižující počet dětí. Do dvou tříd dochází 36 žáků. Učitelé beze změn.

Školní rok 1966-1967 - dětí opět 36. Koncem školního roku skončila na naší škole uč. Neumanová a přijala místo v Poděbradech, v Opočnici učila 10 let.

Školní rok 1967-1968 - škola začíná už jenom s 26 žáky ve dvou třídách. Učitelé Kukaň a  Marie Šeborová z Poděbrad. Politická situace roku 1968 neušla pozornosti v naší školní kronice, zejména pak vpád  „bratrských armád“ poskytujících internacionální pomoc. Ale velice brzo kronika mění názor a věří v obrozenou KSČ pod Husákovým vedením.

Školní rok 1968-1969 - z kroniky je cítit už znechucení  řídícího Kukaně, a tak píše: Srpnové události zasáhly nejen do vědomí našeho lidu, ale byl jimi narušen chod celostátního hospodářství. Projevují se nedostatky v zásobování obyvatelstva a mnohé jiné potíže. Hospodářská a politická situace se nelepší, spíše se situace prohlubuje, na nejvyšších státních a politických místech dochází ke kádrovým opatřením, která nejsou dostatečně zdůvodněná. Lidé se ptají, kde vlastně je pravda.  Po přílišné svobodě tisku a slova je opět zaváděna cenzura. Naproti tomu jsou šířeny ilegální letáky.   Do školy už dochází pouhých 16 dětí, čtyř postupných ročníků do jedné třídy.  Na školách jako i jinde byly zavedeny volné soboty.

Školní rok 1969-1970 - škola je jako jednotřídní s 15 žáky 1.- 4. post. ročníku. Učil ředitel školy Josef Kukaň.  Zimní prázdniny začaly 22.12.1969 a pro epidemii chřipky a nedostatek uhlí trvaly do 17.1.1970.

Školní rok 1970-1971 - ve škole bylo opět pouze 15 žáků, v jedné třídě 4 post. ročníky. Ve školní kronice se píše:  Školní plán práce pro tento rok je zaměřen na výchovu dětí   k socialistickému vlastenectví a k proletářskému internacionalismu. Tyto základní výchovné prvky budou prolínat vyučovacím procesem ve všech předmětech a vyvrcholí vždy ve vzpomínkách a oslavách, které škola plánuje buď samostatně nebo ve spolupráci s KSČ, SČSP, MNV, SRPŠ a JZD, Vyvrcholením budou celostátní oslavy 50. výročí založení KSČ, na jehož počest už škola vyhlásila své pracovní závazky.     

Příchodem jedné romské rodiny 8.3.1971, stoupl počet dětí o 3 žáky.

Školní rok 1971-1972 - před začátkem školního roku se romská rodina Sajkových odstěhovala, takže dětí bylo ve škole opět 15 . V listopadových volbách v naší obci byla účast na volbách 99,89%, navržení kandidáti NF obdrželi 99,89% hlasů. Ředitel školy Josef Kukaň byl zvolen jako poslanec do ONV.   Koncem února se přistěhovala zpět rodina Sajkových, takže opět počet dětí byl 18. Dne 27.6. se konal výlet do Lidic a do Prahy.

Školní rok 1972-1973 - v tomto roce se počet dětí zvýšil, když nastoupilo 14 prvňáčků a 5. postupný ročník zůstal v Opočnici ,a tak mohla škola být opět dvoutřídní. Jako druhý  nastoupil učitel, důchodce František Mašín z Městce Králové.

Dne 5. listopadu byla na škole odhalena deska s čestným názvem naší školy s názvem

„ZDŠ 1.-5. p.r.  Dr. Bohuslava Vrbenského“ za přítomnosti zástupců KV KSČ, OV KSČ, ONV, školských orgánů a mnoha dalších hostí. Početné bylo i občanstvo, odhad prý 500 lidí.

Odhalena měla být i jeho busta na rodném domě čp.105, k tomu však nikdy nedošlo.  Tehdy se to pokládalo za velice taktický tah ředitele školy a poslance ONV. V té době se zavíraly malotřídní školy a opočnická, kde bylo ve škole také někdy jen 15 dětí, byla velice ohrožena. A tak školu s čestným názvem se jménem tak významného komunistického politika si nedovolí žádný orgán zrušit. Možná, že to opravdu tak bylo, a proto škola přečkala do dnešních dnů.

Od 11.11. za uč.Mašína nastoupil učitel v důchodu Jar. Božovský z Choťánek. Podařilo se vybavit školu i moderní technikou, diaprojektorem, instalován byl bezdrátový poslech a jiné.

Školní rok 1973-1974 - jako učitelka pro II. třídu nastoupila od 1.9. Marta Nováková z Poděbrad. Do školy nastoupilo 31 dětí, během září se znovu odstěhovala  rodina Sajkova se třemi dětmi. Od 2.do 10. 6. 1974 byly děti na škole v přírodě na chatě  Rákosárny M.Král. v Krkonoších. V kronice se píše: Besedy na SRPŠ na téma „vědecký světový názor a náboženství“ přispěly k tomu, že po 3 roky se žádné dítě na náboženství nepřihlásilo.

Školní rok 1974-1975 - začíná s 32 žáky ve dvou třídách, vyučují řed. Kukaň a uč. Marta Nováková. Škola v přírodě se konala od 19.6. do 27.6. 1975, v Krkonoších. V kronice se píše: K značnému prohloubení výchovy žáků nemalou měrou přispěla význačná jubilea tohoto školního roku. Všech vzpomínek a oslav bylo soustavně využíváno ke zkvalitnění komunistické výchovy, jak na úseku internacionalismu, výchovy k vlastenectví, BV,DV,VR. (?) atd.

Školní rok 1975-1976 - do I. ročníku přišlo v tomto roce 12 dětí, takže i když pátý ročník by opět převeden do školy v Městci Král., tak do dvou tříd, se čtyřmi post. ročníky nastoupilo 37 žáků. Učitelé Kukaň a Nováková.

Školní rok 1976-1977 - zrušením školy na Vlkově přechází poprvé 8 dětí z Kolaj a 2 z Vlkova na naší školu. V I.třídě je 27 žáků, učila uč. Nováková, II. tř. se 17 žáky učil řed. Kukaň. Celkem to bylo 44 žáků čtyř post. ročníků.

Školní rok 1977-1978 - do dvou tříd se čtyřmi post. ročníky v tomto roce chodilo 45 žáků. Poslední rok učil  Josef Kukaň, který po skončení školního roku odešel do důchodu. Učitelské povolání vykonával 42 let. Jako opočnický rodák zde působil již jako mladý učitel ve válce, pak řadu let jako ředitel v Úmyslovicích a 21 let byl ředitelem školy v Opočnici.

Zemřel již za rok po odchodu do důchodu 3. července 1979, ve věku 63 let.

Školní rok 1978-1979 - silnější ročníky zvýšily počet dětí ve škole, do I. ročníku nastoupilo 17 dětí, celkem ve dvou třídách, 4 ročníky, 51 žáků. Ředitelem školy se stal dosavadní ředitel ZŠ v Dymokurech, M. Ješuta.  Protože do naší školy dojížděli děti z Kolaj a Vlkova byla zřízena školní družina. Vychovatelkou se stala Olga Černá z čp. 69.

Tento rok byl poslední,kdy byla vedena školní kronika..

Díky pomoci nynější učitelky p.Věry Blažkové, rozené Jiránkové, která pochází z Opočnice čp. 60 a na naší škole působí od roku 1982 se  podařilo doplnit údaje  od roku 1978 až do roku 1995, další údaje až do roku 2000,  jsou čerpány z kroniky obce Opočnice a výročních zpráv vypracovaných současným ředitelem školy Mgr.Janem Rydlem.

Školní rok 1979-1980 - ředitelem na zdejší škole se stal učitel Bohuš Hrubý, který přišel ze zrušené školy v Pátku. Dojížděl přes Poděbrady, odkud také do naší školy dojížděla učitelka Nováková. Ve škole bylo celkem 37 žáků. Vyučovalo se ve dvou třídách po dvou ročnících. Ve školní družině bylo zapsáno 33 dětí, kde trávily svůj volný čas v odpoledních hodinách pod vedením vychovatelky Marie Stránské. V tomto školním roce se pod vedením paní učitelky Marty Novákové nacvičovala Spartakiáda.

Školní rok 1980-1981 - učitelé: ředitel Bohuš Hrubý a učitelka Marta Nováková.Ve škole je 40 dětí. Ve školní družině je vychovatelka Stránská.

Školní rok 1981-1982 - ředitel Bohuš Hrubý, učitelka Marta Nováková. Ve škole je 39 dětí. Vychovatelka Stránská odchází na mateřskou dovolenou. Na její místo přichází Věra Blažková, která začala dálkové studovat pedagogickou školu. Do školy dojíždí děti z Kolaj a Vlkova.

Školní rok 1982-1983 - ředitel Bohuš Hrubý a učitelka Marta Nováková, vychovatelka  Věra Blažková. Do školy dochází 43 dětí. Ve školní družině je zapsáno 40 dětí, které zde tráví odpolední čas, kdy neprobíhá vyučování a rodiče jsou v práci. V tomto roce zde končí učitelka Marta Nováková, která odchází učit na Zvláštní školu do Sadské.

Školní rok 1983-1984 - učitelé: ředitel Bohuš Hrubý. V tomto roce nastoupila učitelka Jana Krejčíková z Poděbrad, která 2.dubna odešla na mateřskou dovolenou a na zástup přišel učitel Tuček z Okřínka. Děti pomáhaly při veřejně prospěšných pracech v parku, dále se společně s vyučujícími staraly o školní zahradu a výpěstky byly použity ve školní jídelně , kde vaří paní Buldrová z Vrbice. V tomto roce se započalo s generální opravou sociálního zařízení. V celé budově bylo položeno lino PVC.

Školní rok 1984-1985 - učitelé: ředitel Bohuš Hrubý. Za uč. Krejčíkovou nastoupila uč. Eva Svobodová z Městce Král.. Ve škole bylo 38 žáků. Na mateřskou dovolenou odešla  vychovatelka Věra Blažková, kterou zastupuje Eva Málková rozená Jiránková z Opočnice  čp.52, která je absolventkou gymnázia. Žáci se zúčastnili plaveckého výcviku,soutěže o odznak zdatnosti, vybíjené dívek, malé kopané a výcviku na dopravním hřišti.               

Školní rok 1985-1986 - učitelé: ředitel Bohuš Hrubý, uč. Eva Svobodová. Vychovatelka Eva Málková odešla na vlastní žádost a přišla p. Pšeničková z Hradčan. Ve škole bylo 38 žáků. Ve školní budově byly vyměněny všechny dveře a přizděny skleněnými cihlami, čímž se zlepšil vzhled vnitřních prostor budovy. Byla též za provozu vymalována celá budova. Od 1. února se vrátila z mateřské dovolené učitelka  Krejčíková a učitelka Svobodová odešla učit do Městce Králové. Účast dětí na atletických závodech a sportovních akcích. Školní výlet do Prahy – Hrad, Technické muzeum, Strahov.

Školní rok 1986-1987 - ředitel Bohuš Hrubý, učitelka Jana Krejčíková. Na vlastní žádost odešla vychovatelka Dana Pšeničková, kterou zastoupil absolovent gymnázia Aleš Voříšek a to na dobu do1.2.1987, kdy se po mateřské dovolené vrátila Věra Blažková. Školu navštěvuje 35žáků. MNV zakoupil nový televizor a nové tabule do tříd.Byly provedeny nátěry oken a některých dveří. Školní výlet se konal do ZOO Dvůr Králové a Babiččina údolí.

Školní rok 1987-1988 - ředitel Bohuš Hrubý, učitelka Jana Krejčíková, vychovatelka Věra Blažková.  Školu navštěvuje 35 žáků ve 4 ročnících. Mezi žáky této školy patří též žákyně Hamrníková, která ze zdravotních důvodů nemůže docházet do školy, a proto jí 1x týdně chodí ředitel Hrubý učit individuálně domů. Od ledna tohoto roku odešla na mateřskou dovolenou uč. Jana Krejčíková a z rozhodnutí OŠ ONV Nymburk ji zastupovala Věra Blažková. Na její místo přichází uč. Marie Hrušková, která má aprobaci SPŠ pro mateřské školy. Společně se Sokolem bylo organizováno zimní soustředění na horách. Naše žákyně se umístily na výborném 2. místě ve vybíjené v rámci okresu. Školní výlet byl organizován do Liberce. Škola uskutečnila sportovní odpoledne ve spolupráci se ZŠ Kněžice.

Školní rok 1988-1989 - ředitelem opět Bohuš Hrubý, učitelka Věra Blažková, vychovatelka Marie Hrušková. Počet žáků ve škole se snížil na 29. Po delších diskusích byla provedena oprava střechy, neboť do školy velmi zatékalo. Vyvstala otázka kolem další existence školy pro nedostatek žáků. Nesouhlasy se zrušením školy prošly i vysíláním v televizi a nakonec se podařilo školu v Opočnici uchránit před zrušením. Bylo to velice dobře, neboť přišel rok 1989 a padl komunistický režim a s ním díky Bohu i toto nařízení. Škola je uchráněna a pokračuje dále.

Školní rok  1989-1990 - učitelé: ředitel Bohuš Hrubý, v tomto roce dochází ke změně ve vyučovacím procesu. Na naší škole zůstává 1.- 3. ročník. Děti 4. ročníku musí dojíždět do  ZŠ Městce Králové. Ve škole došlo k novému uspořádání pracovní činnosti. Ředitel Hrubý vyučuje 1.a 2. ročník  a učitelka Blažková učí 3. ročník a vede odpolední družinu. Tím došlo ke snížení finančních nákladů na školu a situace se uklidňuje.

Školní rok 1990-1991 - učili ředitel Bohuš Hrubý a Věra Blažková. Po roce 1989 došlo k velkým změnám ve školství. Na některých místech okresu se opět otevřely malotřídní školy pro nejmenší děti, aby nemusely dojíždět do měst. Na naší škole se znovu začaly vyučovat čtyři ročníky i přesto, že školu navštěvovalo jen16 dětí. Ředitel Hrubý ukončil svojí pedagogickou činnost a odešel do důchodu. Vzhledem k nízkému počtu dětí ve školce se prostor pro druhé oddělení ruší a prostory se upravily na byt, tak jak byl původně. Byt by opět měl sloužit učiteli. Škola dostala novou fasádu a nátěr oken. Do školy se také vrátila nepovinná výuka náboženství. Začalo se uvažovat o možnosti, aby děti z Vrbice mohly chodit do školy v Opočnici.

Školní rok 1991-1992 - do školy přišla nová ředitelka Lenka Bartošová z Křince a bydlela ve škole v nově upraveném bytě, dále učila Věra Blažková. Z  Mateřské školy z Vrbice,  která byla toho roku pro nedostatek dětí zrušena se vrátila vychovatelka Marie Hrušková. Škola se již začínala zaplňovat dětmi, když k nám začaly dojíždět děti z Kolaj, Vlkova a z Vrbice. Po dohodě s ČSAD byla upravena autobusová linka tak, aby se děti mohly včas dostat do školy. Byl také upraven rozvrh hodin, aby vyhovoval zpátečnímu spojení. Škola umožnila dětem navštěvovat kroužek výtvarné výchovy, pohybových her a německého jazyka. Na náboženství se přihlásilo 11 dětí. Žáci se zúčastnili soutěží v sólovém zpěvu, na atletických závodech a ve vybíjené. Sbíraly se také léčivé rostliny a kaštany.

Školní rok 1992-1993 - ředitelkou školy po odchodu Bartošové, která zde byla 1 rok, se stala Věra Blažková.  Přišla učitelka Nováková z Poděbrad a učila I.a II. ročník. Vychovatelka Hrušková pracovala ve ŠD a učila některé předměty na ZŠ. Nepovinné předměty byly rozšířeny o hudební výchovu a hru na hudební nástroje, to probíhalo každou sobotu a do kroužku chodilo 5 dětí, vyučoval Jiří Vantuch z Poděbrad. Školní výlet probíhal od 17.června do 20.června u nedalekého rybníka Zásadník u Činěvse. Nocleh byl zajištěn v chatkách a ve stanech. Jídlo nám dovážel ze školní kuchyně, kde vařila kuchařka p. Buldrová, jeden z rodičů M. Mikšovský.  Náboženství vyučoval P. Preisler, městecký farář.

V tomto školním roce došlo ke sloučení provozu MŠ a školní družiny v odpoledních hodinách.

Školní rok   1993-1994 - učitelé beze změny. V tomto roce se škola přihlásila do soutěže v sólovém zpěvu a atletice. U naších žáků proběhla výuka zdravotní výchovy „Mladý zdravotník“. Proběhl jako každoročně, sběr léčivých rostlin a pomerančové kůry. V tělocvičně ZŠ byla tělovýchovná akademie, na kterou se přišli podívat i rodiče.Uskutečnily se zájezdy, do divadla Spejbla a Hurvínka v Praze, dále pak Muzeum E. Holuba v Holicích a návštěva v novém působišti faráře P. Preislera v Mladočově u Litomyšle.  O hru na hudební nástroje mělo zájem již 11 žáků. Školní výlet se konal ve dnech 16.6.- 19.6. na chatu ŠÚ Nymburk do Janova v Jizerských horách.

Školní rok 1994-1995 - ředitelkou školy zůstává Věra Blažková, skončila ze zdravotních důvodů uč. Nováková. Na její místo nastoupila uč. Hrušková a jako vychovatelka přišla Marie Kovaříková. Ve škole se stále vyučují nepovinné předměty a všechny kroužky. Hudební kroužek připravil během roku několik vystoupení nejen pro rodiče, ale i do kostelů v Opočnici a Vrbici. Konal se cyklistický výlet na Slavníkovské hradiště v Libici na Cidlinou. Školní třídenní výlet se konal do Hřenska. Stále stoupal zájem o hru na hudební nástroje.

Po mnohaletém působení ve školní kuchyni odešla do důchodu kuchařka p.Buldrová, na její místo nastoupila p. Simona Najbrtová z Opočnice.

Školní rok 1995-1996 - po konkurzním řízení nastoupil na místo ředitele školy v Opočnici od 1.9.1995  Mgr. Jan Rydl, učil II. Třídu, 4.a 5.post. ročník . V I.třídě ,1.a 2.post.ročník učila uč. Věra Blažková. Vychovatelkou byla Marie Hrušková. Učitelkou v Mateřské školce byla Zdeňka Havlíčková, kuchařka ve škol. kuchyni Simona Najbrtová a školnicí Hana Navrátilová. Do školy v tomto roce docházelo 17 žáků. Škola uspořádala pro děti a rodiče celou řadu akcí, velice kladně hodnocených. V lednu to byla hudební akademie, 9.5. vystoupení dětí ke Dni matek, 17.6. hudební akademie k ukončení školního roku, předvánoční besídku a jiné. V  kroužku hudební výchovy vedeném uč. Vantuchem se děti učí hrát na zobcovou flétnu a klavír. Během roku byl vydáván školní časopis „Naše školička“, do kterého kromě informací rodičům, píši i samy děti. V únoru byl podniknut zájezd na hory, jezdilo se plavat do bazénu, do ZOO ve Dvoře Králové, do divadla do Prahy na Spejbla a Hurvínka a také na výlov rybníka v Žehuni.

Školní rok 1996-1997 - pracovníci školy zůstali beze změn, škola opět byla dvoutřídní na škole zůstal i 5. postupný ročník, celkem 24 žáků. Do školy byl zakoupen nový televizor a   dva počítače. Jako nepovinné předměty se vyučoval sborový zpěv, pohybové hry a náboženství, kroužek výtvarné výchovy, německého jazyka a hry na hudební nástroj. Školní výlet 29. května se konal na zámek Kačinu, sklářskou huť Jakub v Tasicích a do Kutné Hory.

V zimě 3. února se konal lyžařský zájezd na Benecko. 7. března byla ve škole hudební akademie hudebního kroužku. Školní rok byl zakončen táborákem a posezením na školním dvoře jak rodičů tak i dětí.

Školní rok  1997-1998  ---   i v tomto roce nedošlo ke změnám v pracovnících školy. V tomto roce měla škola 30 žáků ve dvou třídách, z toho je 9 dojíždějících. Nepovinné předměty zůstaly také beze změn. Škola je vybavena již třemi počítači, na kterých se děti učí pracovat. Během prázdnin ve škole bylo na celé podlaze položeno nové linoleum a škola byla vymalována.  Před Vánocemi děti s paní učitelkou Blažkovou nacvičily besídku ,kterou předvedly rodičům a pak pásmo koled a živý Betlém, i v kostele při vánočních bohoslužbách. Školní výlet se konal do Chrudimi a Slatiňan. Do mateřské školky docházelo 20 dětí z toho z Opočnice  8 dětí, z Vrbice 4, z Kolaj 2, z Vlkova 3 a z Hradčan 3 děti.                                                                                                                           

Školní rok   1998-1999  ---  pracovníci školy: ředitel Mgr. Jan Rydl učitel II. třídy 3.-4. post. ročník, učitelka I. třídy  1.- 2.post. ročník  Věra Blažková. Do školy docházelo 33 dětí, z toho z Opočnice 20, z Vrbice 6, z Kolaj 2, ze Srbců 2, z Vlkova 1 a z Hradčan 2. Vychovatelkou a učitelkou některých předmětů byla učitelka Marie Hrušková. Od 1. září již pro nemoc nenastoupila do Mateřské školy,  paní učitelka Zdeňka Havlíčková, za ní přišla na zástup uč. Iva Kopřivová z Městce Králové.  Paní Havlíčková 30. 10. 1998 zemřela, ve věku 52 let.  V Opočnici působila od roku 1966. Do Mateřské školy docházelo 16 dětí .                        

Jako povinný jazyk se vyučovala angličtina, navíc se vyučuje němčina, práce na PC, pohybové hry a sborový zpěv. Nadále probíhala výuka hry na hudební nástroje.

Během školního roku bylo organizována řada akcí. Dne 28. října 1998 při příležitosti 80.výročí vzniku ČSR a odhalení pamětní desky legionářům vystoupily děti pod vedením uč. Blažková s velmi pěkným pásmem. 26. května na lázeňské kolonádě v Poděbradech v rámci jarní přehlídky „Aby ze světa nevymizela radost“ předvedly svůj program.

O polotetních prázdninách se konal zájezd pro děti a rodiče na hory.  Před Vánocemi 22. 1. se konala školní besídka. 7.6. zájezd do Babiččina údolí.

2000   ---  v současné době do školy dochází do dvou tříd 33 dětí, 5  postupných ročníků, z toho je z Opočnice 20 dětí, z Vrbice 5, z Kolaj 3, z Vlkova 1, ze Srbců 2 a z Hradčan 2 děti.

Pracovníci školy:  ředitel školy Mgr. Jan Rydl, učitelka Věra Blažková, Marie Hrušková pracuje částečně jako vychovatelka ŠD,  ale i jako učitelka ZŠ a MŠ,  a vedoucí uč.  pro  MŠ

Iva Kopřivová.  Jako školnice pracuje Hana Navrátilová a kuchařka Simona Najbrtová.

Jaký je nynější stav a jaké jsou vyhlídky. Školní budova přes své stáří, by při pravidelné údržbě  a určitých rekonstrukcí mohla dále sloužit. Mnohem horší vyhlídky jsou po stránce nepříznivého demografického vývoje když v Opočnici se za 4 roky 1995-1999 narodilo 5 dětí. Lepší to není ani v obcích odkud do naší školy děti chodí. Tam je za stejné období asi 7 dětí.

Vše to souvisí se současnou situaci na vesnicích, které pro nedostatek pracovních příležitostí stárnou a tím se trvale snižuje počet obyvatel. Před 100 lety v roce 1900 měla Opočnice 914 obyvatel a do školy chodilo neuvěřitelných  265 dětí. Dnešní Opočnice na začátku roku 2000 má 398 obyvatel.

Rok 2000 – 50 let  Mateřské školy  v Opočnici          

V roce 2000 oslavila MŠ výročí 50 let od svého vzniku, v roce 1950. Po tři roky  1947-1949 byl ve škole o prázdninách zřizován žňový útulek.

Od 1. května 1950 byla zřízena mateřská škola, první ředitelkou byla Hana Černá  z Poděbrad. Do školky docházelo 33 dětí.

Od 1.9.1951 na místo ředitelky nastoupila Miroslava Martínková, manželka ředitele školy a uč. Anna Bendáková.

Paní Martínková byla ředitelkou Mateřské školy až do konce školního roku 1963, kdy odešla do Prahy. Během těchto let jí zde postihla v roce 1957 náhlá smrt jejího manžela, ředitele školy, a v roce 1960 tragická smrt syna Vojtěcha, který zahynul jako voják pádem ze zříceniny hradu Přímda. V těchto létech jako jako vychovatelky zde působily Kučerová, Křížová, Pravcová, Linhartová, Jeřábková, Munzarová a Rališová.

Dětí bývalo kolem 30. Po dobu prázdnin školka sloužila jako zemědělský útulek, opatrovnice se různě střídaly.

V roce 1964 byla ředitelkou M. Králová a učit. Marta Rezlerová obě z Poděbrad.

V září 1966 přišla nová ředitelka Zdenka Nováková, zůstala uč. Rezlerová, která se záhy provdala, pak Kynclová. Dětí bylo 22.

V září 1968 se řed. Zdeňka Nováková provdala, nyní Havlíčková. V roce 1969 odešla uč. Kynclová, za ní nastoupila Marcela Veselá z Poděbrad. Do Havlíčkovou roku 1973 se zde vystřídalo několik učitelek, které také střídaly i ředitelku, která po nějaký čas měla mateřskou dovolenou a byly to: Mánková-Hlaváčková, Lonská a Housková.

Ve školním roce 1973 školka byla organizována jako dvoutřídní. Jedno oddělení bylo umístěno do budovy MNV. Vých. pracovnice:  ředitelka Z. Havlíčková, uč. Vomáčková, Herčíková, a Kocnerová. Dětí 32. Od listopadu za Herčíkovou, Olga Čermáková, od dubna za Z. Havlíčkovou  B. Mašínová. Po jejím odchodu nastoupila K. Fousková z Městce Král., která v naší Mateřské škole působila jako ředitelka až do konce roku 1989. Během jejího působení na opocké škole  s ní pracovala řada učitelek a to Marie Jirešová, Jaroslava Tůmová, Jana Lonská, Jana Eliášová, Vl. Fadrhoncová,  znovu po mateřské se vrátila  Zd. Havlíčková,která po odchodu řed. Fouskové se stává ředitelkou.V roce 1979 do školky docházelo 41 dětí, to bylo asi nejvíc, dojížděly děti z Hradčan, z Vlkova, Kolaj a  z Dobšic.                      

Od roku 1985 byla školka již jednotřídní s 20 dětmi.

Zd. Havlíčková jako ředitelka byla do 1.9.1995 kdy se obě školská zařízení sloučila a ředitelem se stal Mgr. Jan Rydl. Zd. Havlíčková pak byla vedoucí učitelkou Mateřské školy až do 1.9.1998, kdy pro nemoc skončila a brzy na to pak zemřela. Po dobu jejího působení při ní pracovaly učitelky Monika Bartáková, Jitka Šípková, Marie Kovaříková. Od roku 1994 došlo k propojení školky a školní družiny, takže provozní dobu doplňovala Marie Hrušková.  Tento způsob trvá do současnosti, kdy MŠ vede uč. Iva Kopřivová z Městce Král.

Provoz školy

Aby škola fungovala potřebuje zázemí, které zajišťuje jednak školský úřad, obec ale i lidé.

A tak pár slov i o nich. Do roku 1966 byla školnicí paní Anna Lísková čp.206 , nesmírně pracovitá a obětavá, která odešla do důchodu v 73 letech. S humorem říkávala: „ Šedesát roků jsem chodila do školy a nedotáhla jsem to dál, než na školnici“. Zemřela v r.1984 ve věku 92 let.  Po ní nastoupila Marie Řezáčová, Marta Zvěřinová, Miroslava Chalupníčková a nyní Hana Navrátilová.

Školní kuchyně a jídelna je v provozu od 26.4.1965 s kuchařkou Boh. Jamborovou čp.27.

Od 1.1.1966 nastoupila jako vedoucí kuchyně Miloslava Buldrová z Vrbice, která zde pracovala až do r.1995, kdy odešla do důchodu. Od roku 1972 po nějakou dobu, kdy bylo více dětí,jí pomáhala  p. Kukaňová. Od roku 1995 nyní vaří kuchařka Simona Najbrtová.

Několik slov na závěr ...

Vážení čtenáři!   Především se nesmírně omlouvám všem žákům, kteří do školy v Opočnici chodili, že jím jsem nevěnoval více místa, byly by nás jistě stovky. Byly by to stovky životů a stovky  lidských osudů, ale bohužel to vše není v možnostech této publikace.

Pokusil jsem se zmapovat  ze všech dostupných pramenů 225 let historie naší školy. Asi ne vše se podařilo, ale je překvapující do jakých podrobností někdy v kronikách staří kantoři zacházeli. Tato publikace obsahuje  jen malou část dokumentů, které se podařilo vypátrat.   

Použité dokumenty: Fr. Čečetka a kol.: Národní školství Poděbradska, Fr. Vavák:  Paměti 1770-1810,  Školní kroniky od r.1893-1979,  Zápisy z obecních protokolů od r.1866, obecní kroniky a jiné prameny.

Poděkovat za pomoc bych chtěl svému celoživotnímu příteli a kamarádovi panu Stanislavu Andresovi, paní Mgr. Prchalové z  Polabského muzea v Poděbradech, paní  ředitelce ing. Řehákové a kolektivu ze Státního okresního archivu v Lysé n. Labem, panu ing. Jamborovi z Lovčic, paní Jamborové z Opočnice čp.200, panu Janu Řehounkovi šefredaktorovi Polabských listů, paní učitelce Blažkové, panu řediteli školy Mgr. Rydlovi, ale i mému zeti Ladislavu Nermuťovi za technickou pomoc a všem, kteří čímkoliv mi pomohli.

V Opočnici 20. dubna 2000

Otta Věříš